Židovské osídlení v Pošumaví nebylo v uplynulých několika stoletích žádnou velkou zvláštností. Památkami, jež toto dosvědčují jsou zejména synagogy a četné hřbitovy.

V celých Jižních Čechách dnes již neexistuje žádná židovská náboženská obec a tak se osudy synagog a hřbitovů dost různí. O tom, zda synagogy přežily do dnešní doby i poté, co již nebylo věřících, kteří by je navštěvovali, rozhodoval často jejich praktický význam a tak mnohé se staly skladišti, výrobními prostory nebo je využila jiná, třeba i náboženská organizace. Některé z nich, jako ta naše, se dožily rekonstrukce a oživení a jsou dnes opět místy setkávání.

U hřbitovů, snad přece jen z úcty k mrtvým, nedošlo k takové ztrátě historické paměti jako u synagog. Klid a mír, s nimiž se na těchto překvapivě vesměs velmi dobře udržovaných hřbitovech setkáváme, jsou balzámem na uspěchaný dnešní život a místem k přemýšlení.

Rádi bychom Vás navedli k některým židovským památkám, jež nejsou daleko od nás. Jejich hledání v místě může být často dobrodružstvím samo o sobě. Ne všichni místní je znají a značení cesty k nim je chabé. Chtěli bychom proto co nejdříve tento nedostatek společně odstranit.

 

Vlachovo Březí

Je ze všech lokalit bývalého židovského osídlení k té naší nejblíže a proto se tam vydejme nejdříve.

Synagoga, jež se zde zachovala,se nachází v domě č.p. 6, 100 m jv. Od kostela v kolmé uličce vlevo silnice do Husince. Původní dřevěná roubená synagoga z počátku 18. stol. byla v r. 1787 nahrazena zděnou stavbou. V r. 1924 byla prodána a přestavěna na rodinný domek.

Hřbitov je situován asi 400 od náměstí vpravo při cestě do Zálezel za objektem bývalého Schmiedova pivovaru. Byl založen před r. 1692 a několikrát rozšířen. Dochovalo se zde 170 náhrobků, nejstarší čitelný je z r. 1729. Atmosféru hřbitova umocňuje nádherná stará lípa v dolní části hřbitova.

 

Dub u Prachatic

Židovské osídlení je datováno před r. 1618 a židé zde žili až do německé okupace. Bývalá židovská synagoga stojí přeměněna na obytný dům č.p. 10 v ulici kdysi nazývané Židovská.

Umístění malého hřbitova poměrně daleko od obce (cca 1,5 km) a na kopci naznačuje vztah tehdejší většinové křesťanské populace k Židům v době zakládání hřbitova. Ke hřbitovu v lesním svahu Na Hájku dojdete nejsnáze po cestě od zámečku okolo zemědělských hospodářských budov. Na kraji lesa pak doleva šikmo vzhůru do kopce po lesní cestě po okraji lesní mýtiny a jste přímo u chodu do hřbitova. Založen byl koncem 17. stol. a nejstarší náhrobek nese dataci r. 1707. Hřbitov je ve správě Židovské náboženské obce v Praze a je nově opraven.

Navštivme jej opět s Achabem Heidlerem, jež jej poeticky nazývá Políčkem královen http://www.youtube.com/watch?v=iF8pi6SmUgk

 

Volyně

Je Čkyni nejbližším městským sídlem s dochovanou památkou na židovské osídlení. Nejstarší zmínka o Židech ve Volyni je z konce 15. stol., osídlení je nicméně doloženo až kolem 1521. V r. 1724 zde žilo již 17 rodin (92 osob). Existovaly zde dva sídlení okrsky. První, asi o 12 domech, v dnešní Žižkově ulici druhý, tvořený 3 domy, v ulici vedoucí k Nišovicům.

Stará synagoga byla postavena v době založení ghetta, snad již v 17. stol. Na jejím místě byla v letech 1838-40 postavena nová klasicistní synagoga, jejíž interiér byl upravován v r. 1890. Sloužila k bohoslužbám až do okupace. V r. 1956 byla adaptována na kino a byla zde Základní umělecká škola. Období jejího využívání jako diskotéka či tržnice je, zdá se, u konce a synagogu by mohla čekat lepší budoucnost. Aron ha-kodeš je uložen v městském muzeu, kde získáte i další cenné informace.

Nedaleko nového hřbitova údajně existoval ještě starý hřbitov, jež zanikl beze stopy. Nový hřbitov byl založen v 17. stol. a několikrát, naposledy v r. 1870, rozšiřován. Je zde více než 200 barokních a klasicistních náhrobků, nejstarší z r. 1689.

 

Hoštice u Volyně

Naleznete jej asi 700 m severozápadně od obce. Cesta k němu vede za kostelem směrem ven z obce, po polní cestě zhruba 300-400 m. Poté, co mineme po pravé ruce usedlost, se vydáme vpravo vzhůru směrem na louku vklíněnou mezi les. Tady na levém okraji lesa pak již uvidíme zeď volně přístupného  hřbitova. Byl založen v první čtvrtině 18. století a užíván až do 19. století. Poměrně malý hřbitov ohrazený kamennou zdí skrývá zhruba pět desítek náhrobků. Vzhledem k tomu, že se zde přestalo pohřbívat vcelku brzy, neobsahuje novodobé náhrobky.                                                                                        Jak jej pro nás vidí Achab Heidler najdete na http://www.youtube.com/watch?v=TpamP0fwMwk&feature=autofb

 

Strakonice

Po zboření židovské synagogy (nejstarší modlitebna shořela roku 1741, stará synagoga se zřítila v roce 1858 údajně při svatebním obřadu) si roku 1860 Židé postavili synagogu novou. Stavbu vybavil lavicemi s uměleckým vyřezáváním truhlářský mistr Jan Vlastislav Plánek.

Tak jako v naprosté většině jiných míst se i zde po válce nemohla obnovit náboženská obec, věřící se již z koncentračních a vyhlazovacích táborů nemohli vrátit. Synagogu a starou židovskou čtvrť na východním břehu Volyňsky již neměl kdo bránit a tak byla v roce 1976 barbarsky zbourána, aby ustoupila tehdejší moderní zástavbě. Dobové snímky synagogy a části židovského ghetta Bezděkov nalezneme již jen v Muzeu středního Pootaví.

Starobylý strakonický židovský hřbitov je situován západně od Strakonic u silnice na Pracejovice. Strakoničtí Židé dostali povolení zřídit svůj hřbitov pod lesem Holí na konci 17. století. Kde docházelo k jejich pohřbívání předtím, není známo. Nejstarší dochované náhrobky lze datovat do první poloviny 18. století (nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1736) a poslední pocházejí z období II. světové války. Hřbitov je obehnán vysokou kamennou zdí, jež měla zaručit ochranu hrobů před znesvěcením. V čele hřbitova stojí malý domek, který plnil funkci márnice. V rohu hřbitova je zřízena pumpa k symbolickému omytí rukou po skončení pohřebního obřadu. V současné době se již strakonický židovský hřbitov nepoužívá. Pohřbívání zde skončilo během války, kdy byli strakoničtí Židé transportováni z města. Poslední pohřeb se tady konal v 60. letech 20. století. Židovský hřbitov je jednou z mála památek na židovskou komunitu, která se nesmazatelně zapsala do historie města a jeho bohaté textilní tradice.

 

Osek

Leží již sice za hranicí našeho zájmové území u Radomyšle, nicméně stále ještě v dostupné vzdálenosti od Čkyně. Hřbitov se nachází 800 metrů jihozápadně od obce, v lese. Na hřbitově ohrazeném kamennou zdí je dochováno 50 náhrobků od první poloviny 19. století do počátku 20. století, mezi nimi též náhrobky prarodičů Franze Kafky Jakuba Kafky a jeho ženy Františky.
Ve druhé polovině 90. let 20. století byl hřbitov opraven zásluhou místních dobrovolníků. Plocha hřbitova byla vyčištěna od nežádoucí vegetace, byla zhotovena nová kovaná vrátka a náhrobky byly postaveny. Tito dobrovolníci se i v současné době starají o průběžnou údržbu hřbitova bez nároku na finanční odměnu, takže hřbitov je v dobrém stavu.

 

Čichtice

Hřbitov se nachází asi 800 metrů jižně od vsi, na svahu kopce Hnojnice. Je volně přístupný a je chráněn jako kulturní památka České republiky. Byl založen zřejmě v 2. čtvrtině 18. století, a je na něm dochováno kolem 130 náhrobků, nejstarší z roku 1798, nejmladší z počátku 20. století, mezi nimi řada náhrobků jihočeského typu s rostlinnou ornamentikou. Márnice neznámého stáří byla na konci 90. let 20. století rekonstruována. Zdejší židovská komunita přestala existovat podle zákona z roku 1890. Do okupace se o hřbitov starala židovská obec ve Vodňanech, dnes jako o většinu dalších Židovská náboženská obec Praha.

 

Volary

Nejsmutnější židovský hřbitov relativně blízko od nás je ve Volarech. Tamní židovský hřbitov je zcela jiného stáří a povahy než hřbitovy v místě s kontinuálním židovským osídlením. Je to hřbitov obětí Pochodu smrti.

Všech  95 židovských dívek, které zde odpočívají a které již domů ke svým drahým nedošly, měly také své sny, plány a tužby, chtěly pracovat, vzdělávat se, milovat a vychovávat své děti. To vše jim vzala válka. Rodiny, kamarády, přátele,lidskou důstojnost a nakonec i život. Krutá daň za rozpínavost a nadřazenost jednoho národa nad druhými- nadlidmi nad nežádoucími rasami, nad lidmi, jako bylo i těchto 95 dívek, které se ničím neprovinily, snad jenom tím, že byly jiné.

(paní Ludmila Suchá Klubu Aktiv)